Začnu tak trošku od konce. Jmenuji se Jakub Ouvín, ale od základky mi kámoši neřeknou jinak, než Bubo. A v dnešní době mi tak vlastně říkají i obchodní partneři 🙂

Aktuálně se živím moderováním živých akcí, pořadů pro komerční televize, podcastů nebo nejrůznějších streamů. Taky si vydělávám produkcí audiovizuálních výstupů od videí po fotografii. Sem tam propůjčím hlas do nějaké reklamy a nebo vyprodukuji tématický pořad. Poslední roky mě taky celkem dost zajímají kryptoměny, zahrál jsem si v celovečerním filmu, jehož chystáme pokračování, a taky v pár reklamách. Když se mi toto vše na otázku: „A čím ty se jako živíš?!“ nechce vyjmenovávat, shrnu to pod to, že podnikám.

V následujícíh řádcích se nenajdou jedničkáři, kteří už v tuhle chvíli ví, že skončí na VŠE s doktorandským titulem. Je spíš pro ty, kteří jsou stejně jako já, celý život „tak trochu rebelové!“. Následující řádky jsou pro ty, kteří se rozhodují jestli vůbec jít na OADC, a pro ty, kteří už studují a váhají, jestli zvolili správně.

Na OADC jsem studoval obor Evropský Hospodářský Asistent. Měl jsem štěstí na skvostnou třídní Mrg. Hanu Schránilovou, a také na nezapomenutelné spolužáky. I přes krásné podmínky jsem nebyl ten nejpilnější student. Na zdi slávy ve vestibulu školy mne nenajdete, a myslím, že ve třetím a čtvrtém ročníku školy se mnou, resp. s mými výsledky a docházkou mělo pár profesorů těžkou hlavu.

A proč to píšu? Rozhodně vám nechci dávat návod na to, jak bojkotovat školu a říkat, že „ono to dycánko nějak dopadne“. Život je boj a to sakra tvrdej. To ale poznáte až s prvními pracovními zkušenostmi. Když jsem chodil za školu, často jsem jezdil pracovat do teplického cyklistického e-shopu, nebo jsem pracoval na mém tehdy poloprofesionálním cyklistickém sjezdovém týmu.

Vždy jsem věděl, kam směřuji, jen jsem netušil, které cesty k úspěchu volit jako první. A to je na tom to kouzelný. Ať už vás na obchodce baví víc ten, či onen předmět, a tamten zase nenávidíte, ani náhodou nemůžete říci, že se vám určitě nikdy nebude hodit. Proto je zásadní být vždy nad věcí a mít mysl otevřenou. A i když zrovna na střední nebudete mistři v účetnictví, nebo statistice, možná jim dáte šanci později. Jednou, až to zkrátka zapadne a vy budete mít super post v nějaký cool firmě, případně stavět svůj vlastní byznys, nebo se budete rozbíhat směrem k freelance kariéře, jako mám já.

Střední škola tady není pro to, aby vám zajistila budoucí úspěch, otevírala dveře za vysněnými kariérami a dělala z vás hotové odborníky. To ze sebe uděláte vždy pouze vy. Svými vizemi, svojí ctižádostí, odhodláním a pocitem, že chcete od života „tak trochu víc.“

Střední škola je tady proto, aby vám ty všemožný cesty za vašimi cíli ukázala. Aby vás na ty dlouhé cesty plné hledání zkrátka připravila. Tak se nechte. Mějte vždy svou hlavu, ale berte na vědomí, že profesoři vědí o tomto světě v týhle době ještě pořád o kousek víc, než vy. Užijte si super školu a čtyři bezstarostné roky, které vás v mých očí připraví na dost široké spektrum profesí. I když je můj job veskrze velmi kreativní, na konci dne je i ta nejhezčí věc na světě – byznys.

A kde se naučit byznys líp, než na „obchodce?!“