V posledních letech se v souvislosti s válkou na Ukrajině objevuje v našich školách více žáků právě odtud. Často spolu vytvářejí ve třídě skupinky, které se od ostatních izolují, a jazyková bariéra se tak nezmenšuje. Snažíme se, aby se tito žáci co nejvíce zapojili do třídních kolektivů. V hodinách dějepisu proběhl jeden z projektů, které mají přispět ke vzájemnému sblížení a pochopení.
Žáci z Ukrajiny vytvořili prezentace, ve kterých měli svým českým spolužákům přiblížit své rodné město, jeho podobu před a po válce, jeho historii, své záliby, koníčky, školu, kamarády, rodinu. To vše prezentovali v češtině, ale i ukrajinštině. Jejich čeští spolužáci si tak mohli uvědomit, jak je těžké vyjadřovat se v cizím jazyce a že pro jejich spolužáky musí být studium mnohem těžší a náročnější.
Také mohli vidět fotografie spokojeného života před válkou, rozesmáté tváře, rodinu. Pak stejné fotografie po bombardování. A pak se třeba dozvěděli, že ten či onen spolužák z Ukrajiny je tu bez rodičů, ti zůstali na Ukrajině a oni se o ně bojí. Ukrajinští žáci také mluvili o svém životě v České republice a všichni měli pozitivní dojmy. Jsou zde rádi a jsou vděční za pomoc a nové zkušenosti.
Po prezentaci následovala diskuze, kdy se čeští studenti ptali svých spolužáků na vše, co je zajímalo. Místy to bylo velmi emotivní a žáci z Ukrajiny slyšeli na závěr upřímný potlesk, i když jejich čeština nebyla dokonalá, jejich vyprávění bylo velmi upřímné.
mt
