Úvod 2009/2010 Francouzská návštěva EOA
Francouzská návštěva EOA

Studenti Evropské obchodní akademie pobyli v zemi sýrů a vína celkem 5 dní. 5 krásných dní plných poznání, vědění a zábavy, jež byla opravdu dostatečná.

Náš výlet začal 1.6.2010 v dopoledních hodinách před naším ústavem. Po představení našich dvou řidičů a delegátky jsme mohli vyrazit téměř tisíc kilometrů od našeho domova. Cestu kazilo pouze deštivé a typicky podzimní počasí. Avšak cesta přes Německo nám utekla velice rychle. Za nedlouho jsme přejeli francouzské hranice.

 

Za nimi ležela první zastávka našeho putování do Paříže. Ano, bylo jí město Strasbourg. Vypotáceli jsme se z autobusu a ihned jsme šli obdivovat pamětihodnosti tohoto města, které, jak jistě víte, symbolizuje francouzsko-německý mír. Paní delegátka nás sice občas svými vyčerpávajícími výklady o památkách dostávala z pozornosti do říše zamyšlení nad něčím úplně jiným, ale přeci jen jsme si z jejích poznámek odnesli mnoho informací, jež jsme pak mohli interpretovat doma představujíce fotografie našim blízkým. Jistě, mnohokrát jsme slyšeli onen francouzský zákaz focení z úst hlídačů, avšak pochopili jsme jej pouze z gestikulace.

Náš výlet měl totiž také zajistit zdokonalení jazykového potenciálu žactva, a není divu, že jsme mluvili francouzsky, co nejvíce. No, alespoň jsme se snažili, ale jak je známo: Když se umíte dotyčného ve francouzštině zeptat, jestli umí anglicky, je situace zachráněna. Ale tohle jsme samozřejmě dělali pouze v krajních a nezbytně nutných případech.

Po prohlédnutí Strasbourgských památek a honosné katedrály, dokonce i z výletní lodě, jsme se plni únavy a hladu dopotáceli k našemu autobusu. Autobus jsme měli opravdu luxusní, a to myslím naprosto vážně. Opravdu vždy, když jdete městem o neuvěřitelném hladu, žízni a únavě, tak si připadáte jako na poušti a autobus je taková oáza, stejně jako benzínka na dálnici. V autobusu jsme se posilnili jídlem a pitím a bez filmu, prý kvůli odpočinku, jsme se vydali rovnou do srdce Francie.

V ranních hodinách jsme dorazili do Paříže. S neochotou jsme se vypotáceli z autobusu s touhou po kvalitním spánku, ale již nás kupředu hnala zvědavost a dychtění po celé Paříži, zejména pak po oné Eiffelově věži. Navštívili jsme například mauzoleum, Sorbonu, katedrálu Notre Damme, Invalidovnu, všemi obdivovanou Eiffelovku, slavný Louvre i s Monou Lisou (bohužel bez Toma Hankse), překrásný zámek Versailles i s jeho zahradami, pařížskou radnici, nádhernou baziliku Sacre Cœur, čtvrť hříchu Mont Martre, nebo zámek Fontane Bleau. Památky to byli opravdu obdivuhodné a impozantní a nedivím se, že berou dech turistům z celého světa.

Naše večery jsme trávili v hotelu F1. Tento hotel byl opravdu skvělý a ubytování v něm pohodlné. No řekněte, samočistící sprcha, to přece stojí za to. A navíc, zámek na číselný kód.

V tomto hotelu byly však zajištěny pouze snídaně. Obědy jsme si museli zajistit ve městě, ale večeře, na ty jsme docházeli do nedaleké restaurace. Musím uznat, že vařili opravdu výtečně, i když bych čekal něco trošku víc francouzského, ale nevadí. Po hladovém dni to byl příjemný gastronomický zážitek, v kterém si jistě liboval nejeden student. A skvělé byly i nápoje, provedeny formou: ,,Chceš tenhle ? Natoč si jej !“ a k výběru byly snad všechny. Od vody, přes colu až po fantu.

Naše putování skončilo 6.6.2010 a stejně symbolicky, jak tomu bylo na začátku, jízdou na výletní lodi po řece Seině. Domů jsme rozlámaní z autobusu přijeli s předstihem a odešli domů k našim rodinám vyprávět o našich zážitcích.

Výlet do Paříže nám dal spoustu zkušeností a nových poznatků. Teď už vím, že i v Paříži je hrozná dopravní situace, že Francie má také problémy s imigranty, a že se ve francouzských městech skvěle dostanete na záchod. A hlavně víme, že Francie je nádherná země s bohatou historií, pestrou kulturou a skvělými obyvateli.

Au revoir et merci

autor: Vladimír Stehlík